Ve čtvrtek se dožil významného životního data, šedesáti let, Josef Košátko (nar. 21. července 1951 v Novém Bydžově), známý fotbalový trenér, a to nejen na Hradecku. Oslavenec poskytl Deníku svůj fotbalový životopis, rozebral stav českého fotbalu a nastínil plány po šedesátce.

Hráčská kariéra
„Za žáky jsem hrál v Červeněvsi. Dorostenecký dres jsem oblékal v Transportě Chrudim. Z té doby mě utkvěl v paměti duel o ligu, který jsme prohráli se Spartakem Hradec. Vynikající výkon podal Olda Rott, porazil nás skoro sám. Tým vedl jako začínající trenér Zdeněk Krejčí. Ještě před vojnou jsem okusil třetí ligu a narukoval do Dukly Žamberk.

Po vojně jsem se vrátil do Chrudimi, kde byla divize. V roce 1977 jsem z rodinných důvodů přešel do Nového Bydžova. Zde fotbal neprožíval šťastné období. Když byl tým podprůměrný i v B třídě, stal jsem se hrajícím trenérem.“

Trenérská kariéra
„Trénovat jsem začal v roce 1979. Protože jsem chtěl proniknout do fotbalu co nejvíce, absolvoval jsem čtyři stupně školení a po deseti letech získal profesionální licenci. Tehdy to rychleji nešlo. První zajímavou štací pro mě byl mladší dorost v Hradci u trenéra Škorpila. Dále jsem vedl dospělé týmy Turnova, Milíčevsi, Pardubic, Bohumína, Fomei Hradec Králové, Českého Brodu, Velimi, Olympie Hradec Králové a Převýšova.

Po dlouhých letech u dospělých jsem souběžně vedl mládež. Vážím si toho, že jsem mohl rozšířit obzory o poznání problematiky výchovy mládeže. Šest let jsem vedl Sportovní třídy a rok Sportovní centrum mládeže při RMSK Cidlina. Trénoval jsem ve všech soutěžích dospělých od B třídy až po druhou ligu.“

Úspěchy
„Za více než třicet let trenérské praxe jsem zažil více úspěchů. S různými týmy se mi podařilo sedmkrát postoupit. Vážím si dvojnásobné záchrany Pardubic ve druhé lize. Jednou se to povedlo, když měly po podzimu osm bodů. V druhém případě bylo mužstvo na sestupové příčce, hráči stávkovali kvůli penězům a sezonu jsme přesto končili ve velké euforii.

Lze zmínit podíl na výchově Václava Pilaře, Aleše a Luboše Hruškových, Jana Hanuše, Romana Valeše, Jakuba Diviše, tedy hráčů, kteří to dotáhli do ligy. Také mě těší, že za dobu mého působení tři desítky odchovanců Cidliny oblékly mládežnický reprezentační dres.“

Neúspěchy
„Jak říká klasik – pouze dechovka stále vyhrává a té se trochu blíží asi jen Mourinho. Byly situace, kdy se nepovedl naplnit cíl vedení klubu. Ještě větší trauma jsem prožíval, pokud se nedařilo plnit úkoly a cíl, který jsem si zadal.

Trochu neúspěchem, nebo spíš nenaplněním snu je, že se mně nepodařilo trénovat v první lize. Už se to ani nepovede. Byl jsem blízko. V konkrétní situaci stačilo říci ano. Tehdy se mně to však jevilo nekolegiální ke stávajícím trenérům.“

Stav současného fotbalu v ČR
„Při pohledu na strmý pád do podprůměru je mi smutno. Nejde o výsledky, ale o zaostávající herní projev. Od ujíždějícího světového vlaku takřka nevidíme ani koncová světla.

Příčina? Řeknu svůj názor. Měl jsem štěstí opakovaně projet baštami evropského fotbalu: Španělskem, Itálií, Portugalskem či Francií. Hustotou a kvalitou hřišť tyto země převyšujeme. Rovněž vybavení máme špičkové. Žáčkové trénují se značkovými míči, ve značkových kopačkách a dresech, zatímco na jihu často na betonových hřištích nebo nekvalitních umělkách. Příčinu vidím v nesprávně orientované a nedůsledné výchově. Dosud jsme preferovali výsledky na úkor výchovného procesu. Tlak na výsledky bral dětem radost ze hry, neumožňoval získávat sebevědomí, zkoušet si věci, dokonce přinášel stres.

Nepromyšlený systém soutěží přinášel až kuriózní situace. Například žáci Teplic jeli do Budějovic, na cestách strávili dvanáct hodin a dvanáctiletý hráč pak odehrál pět minut. K tomu se přidává enormní ambicióznost trenérů, kteří kopírují fotbal dospělých, nacvičují stranové přesuny, hloubkové přesuny či presink. K tomu ještě dochází k psychickému otužování ze strany rozhodčích.

Jak z toho ven? Podstatu vidím v perfektně zvládnuté herní činnosti jednotlivce. Chce to naučit hráče správný výběr místa, perfektní zpracování míče, zvládnout všechny druhy přihrávek, zvládnout činnost jeden na jednoho a neustálým opakováním tříbit kopací techniku a periferní vidění. Nutné je též naučit mladého fotbalistu, aby měl radost ze hry, neustále objevoval taje fotbalu. Nedílnou složkou v tomto období je obecná výchova – učit děti pokoře.

Musí vědět, že jen úsilí a práce přináší úspěch, ovšem ne vždy všem.“

Plány po šedesátce
„Připadá mi, že matrikářka udělala chybu a šedesát mi ještě není. Pokud chybu neudělala, je to průšvih. Fotbalem se chci bavit nadále. Nyní si chci trochu odpočinout od trénování, zhlédnout co nejvíce utkání, zapracovat na vzdělávání a pokud přijde zajímavá nabídka, moc se bránit nebudu. Jedno generální rozhodnutí učiním: skončím s aktivním hraním (v uplynulé sezoně nastupoval za céčko Nového Bydžova).“

Oslavenci přejí všichni jeho známí a fotbaloví příznivci do dalších let pevné zdraví a hodně radosti na fotbalových hřištích i mimo ně. S gratulací se připojuje i sportovní redakce Deníku.

(re)